Motocestování

     Trošku se zdá, že letošních 3 500 km ani nestojí za nějaké psaní. Ale přece - po letošních peripetiích (můj zlomený kotník v květnu zamotal celé letošní plány) jsme na samý konec sezóny vyrazili a nejen zásluhou pěkného počasí si udělali tradiční motodovolenou.

     Vyjížděli jsme v pondělí, 29.srpna 2016. První den byl pouze tranzitní, zakončen pro nás už známým kempem na samém jihu Maďarska - v Mako. Druhý den bez problémů vjíždíme do Rumunska. Obavy, z doby kdy jsem se léčil a bál se, že se letos nikam nevydáme, byly tatam a já se tetelil blahem. Nevím proč, ale mám Rumunsko opravdu rád.

     Přes Arad, Devu a Sebes jsme najeli na cestu 67C a našli ubytování.Byli jsme na začátku tzv. Transalpiny - cesty, kterou stojí za to si projet. Postupně jsme projeli okolo jezer Oasa a Vidra a nakonec si užili kouzelného vrcholu s nenapodobitelnou atmosférou. Pak jsme navštívili klášter v Polovragi a navečer našli ubytování v Costesti. To bylo západoevropské úrovně a s ohledem na další plán jsme si zamluvili 2 dny. Po dobré snídani se po třech hodinách jízdu okolo řeky Olt dostáváme na severní začátek zřejmě nejznámější rumunské turistické trasy - na cestu č. 7C - tzv. Transfagaraš. Pomalu si vychutnáváme tuto lahůdku, a ač již po třetí, určitě ne naposled. 

     Další den nás čekalo asi 350 km - přesun do tzv. Banátů - českých vesnic. Poprvé jsme chtěli navštívit Gernik - bohužel po 10 krkolomných kilometrech nás zastavili cestáři, kteří dělali novou cestu. Po krátkém dohadování, jestli jsme schopni to nějak objet to vzdáváme a volíme jistotu - Svatá Helena. Tam se už z minulých návštěv celkem orientujeme a bezproblémově sháníme ubytování.Paní nám svěřuje klíče od volného domu a na dva dny máme zase vystaráno. Ráno bohatá snídaně v průjezdu u paní Táborské a potom jedeme do dalších vesnic. Cesta do Bigaru je opět hodně dobrodružná, ale prožitek z návštěvy vesnice stojí za to. Vesnička je malebná, jeden obchod, asi 90 obyvatel, 9 dětí ve škole atd. Sympatická prodavačka nám uvařila kafe a povídala si s námi asi hodinu před obchodem. Vůbec se nám odsud nechtělo odjíždět, ale paní má od 12 do 17 zavřeno a šla domů dělat potřebné práce. Loučíme se, jedeme opět k Dunaji a vydáváme se po zatím nejhorší cestě do Eibentálu. Potím se víc než obvykle, Iva mi trošičku :-) nadává, že už se mnou nikam nepojede ...... ale vydržela - jsme tam. Vesnice se nám už nezdá tak malebná, ale jsme rádi že jsme tu. Nakonec jsme zjistili, že do vesnice vede úplně luxusní nová asfaltka a tak návrat k Dunaji je už za odměnu. 

Večer se v Heleně objevila parta sympatických motorkářů z frýdeckomístecka a tak je o zábavu postaráno. Nakonec i oni spí ve stejném domě jako my a tak se s nimi loučíme až po snídani. Mimochodem - domácí vajíčka, domácí máslo, sýr z kravského mléka, sýr z kozího mléka, včera dělaná marmeláda z broskví, před týdnem vařená povidla v tom kotli na dvoře atd...:-).

    Je neděle a my se přesouváme přes Srbsko až na chorvatský Krk. Tam s partou známých trávíme pět krásných oddychových dnů. Pak už jen společná cesta domů.